Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh jednoho ancistrocactusu

3. 11. 2012

  Vidět digitostigmu na nalezišti je asi snem nejednoho kaktusáře. Tak i já, při své první cestě za kaktusy jsem toto považoval za pomyslný vrchol. Měli jsme i dvě GPS. Po několika hodinách jízdy, zastavilo první auto na jedné GPS. Než jse dorazili my v druhém autě, vlčáci z toho prvního proslídili bezprostřední okolí, a po konstatování že tam nic není, se vydali pod trasu vysokého vedení kam ukazovala druhá GPS. Ne, řekl jsem si, nikam nejdu. Náš zdroj je seriozní, nikam nejdu. Po dvou hodinách šmejdění se prohledaný okruh všemi směry zvětšil na 50 metrů. Rostlo tam spousta rostlin, i želvu jsem vyrušil, ale digitostigma žádná.  Ani žádné jásání nebylo nikde slyšet..Pomalu se k autům začali vracet i ostatní. Holt máme smůlu. Na každém nalezišti si zapisuji číslo posledního snímku. 299, to chce zaokrouhlit. ,,Tady, hned u cesty je malý ancistrocactus", říká Marie. Zakleknul jsem, všelijak se kroutím, hledám nejlepší pozici jak toho prcka nejlíp zabrat. A v tom, pusu kokořán, o necelý metr dál v křoví je 25 cm velká, se sedmi poupaty digitostigma. Nás pět si ji nafotilo, a přichází další skupina v čele s Igorem. ,,Tak co našli jste?" ,,Ano 15" říká Igor. ,,To jste dobrý, my jenom jednu". ,,CO ŽE!" nadskočil Igor. I oni si nafotili a nečekáme dlouho než se vrátí Jevgenij a spol. Scéna se opakuje. ,,Našli jste?" ,,Našli, dvě ale už nevíme kde". ,,To je smůla, a platí že za digitostigmu dáš láhev tequily?" Jevgenij se uprostřed kroku zarazil. ,,Vyjste našli?" ,,Platí ten slib?". ,,Samožřejmě, honem mi ji ukažte" Došlo k dalšímu focení. Na ancistrocactus si už nikdo nevzpoměl. Až doma, když jsem prohlížel co jsem nafotil, jsem ho objevil. Bohužel dopadla špatně.

VCH.

 

Náhledy fotografií ze složky Příběh jednoho ancistrocactusu

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA